Řád Augustiniánů

Charakteristika řádu a jeho struktura

Synové a dcery svatého Augustina tvoří duchovní rodinu, kterou církev přijala a schválila jako jistý a autentický prostředek ke svatosti. I když naše duchovní kořeny a ideály jsou starší než patnáct století, přesto jsou živé a aktuální. Můžeme mluvit o třech základních “kořenech” a to: zkušenost sv. Augustina, zkušenost eremiticko-kontemplativní a zkušenost apoštolského učení. Naše augustiniánská rodina se skládá z velkého počtu různých společenství mužů s žen, která v různosti aktivit a v jednotě ideálu je výrazem mnohosti Božích darů církvi. Jednota ideálů a plánů, dokonalý společný život, ohled na požadavky a osobní důstojnost jsou tři znaky, které charakterizují augustiniánské společenství. Přitom výraz společenství se nechápe pouze jen jako společenství v jednom klášteře, nýbrž myslí se tu i na další širší společenství bratří, takže plný obsah tohoto slova se rozšiřuje na celý náš řád.

Účel řádu spočívá v tom, že všichni jako bratři, které spojuje svornost a duchovní bratrství, hledáme Boha, ctíme ho, a prací sloužíme Božímu lidu. Napodobuje tak Krista, který nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil (Mt 20,28).

Každá lidská společnost se nějak dělí. Proto se i náš řád skládá z provincií, v jejímž čele stojí provinciál. Každá provincie se dělí na kláštery. V každém klášteře je představený převor. Kromě toho existuje i ještě jiné spojení domů, např.: viceprovincie, vikariáty...

Jedinou výjimku v celém augustiniánském řádu tvoří sta - robrněnské opatství, které je právně postaveno na roveň samostatné provincie. V jeho čele proto nestojí provinciál, ale opat, který je tedy jediným augustiniánským opatem na celém světě.

V současné době je jedenáctým opatem starobrněnského augustiniánského opatství Lukáš Evžen Martinec, který je pátým nástupcem zakladatele geniky, světoznámého opa- ta Gregora Johanna  Mendela. 

Představeným a hlavou celého řádu je generální převor. Současný generální převor se jmenuje Alejandro Moral a pochází ze Španělska. Společně s generálním vikářem a asistenty vytvářejí Generální kurii, která má sídlo v Římě. Její a další adresy najdete na stránce augustiniáni ve světě.

   

 

Aktuality

Opatství
  Historie
  Současnost
  Augustin z Hippa
  Svatí augustiniánského řádu
 
Augustiniáni


G. J. Mendel

Archiv
Fotogalerie
Odkazy
Kontakt

Zpět na úvod


Dnes je běžný název Augustiniáni, Řád svatého Augustina nebo Řád bratří sv. Augustina, latinsky Ordo Fratrum Sancti Augustini (OSA) /tento název byl schválen římskou Kongregací pro řeholníky 12.2. 1969/.
Řád vznikl v březnu 1244, jako výsledek sjednocení několika eremitických skupin, podle dvou bul papeže Innocence IV. Incumbit Nobis a Praesentium vobis ze dne 16.12. 1243. Buly byly určeny “všem poustevníkům v Toskánsku kromě bratří sv. Viléma” /Vilemitů/.V bule Praesentium vobis byl vysvětlen způsob, jak má ke sjednocení dojít. Druhá bula, Incumbit Nobis je zakládající listinou řádu.

Zakládající kapitula řádu se konala v Římě v březnu 1244 za předsednictví kardinála Richarda Annibaldiho a za asistence dvou cisterciáků. Přítomnost cisterciáků dokazuje, že se shromáždění konalo podle směrnic 12. kánonu Čtvrtého lateránského koncilu, kde se předepisuje, aby na každé počáteční kapitule byli přítomni dva cisterciáčtí opati z nejbližšího okolí jako odborníci, protože mají rozsáhlé zkušenosti s konáním kapitul. Na první pohled by se zdálo, že iniciativa vyšla od Innocence IV., ale skutečnost byla jiná. Sami poustevníci, nebo alespoň většina z nich /bula Cum vos z 26.3. 1244/, si vyžádali od papeže řeholi sv. Augustina /buly Cum a nobis z 28.3. 1244, Pia desideria z 31.3.1244 a také Cum a nobis z 15.2. 1254/ k založení řádu.

Charakter řádu byl vymezen papežem v různých dokumentech. Dostatečně jej objasnil již v březnu 1244, kdy uvedl jeho apoštolský charakter. Kontemplativní způsob života členů řádu měl být zachován jako jeho význačný rys. Hledání Boha v “určité samotě”, plynoucí z dřívějšího eremitického stylu života, se mělo po založení řádu uskutečňovat v bratrském společenství.

Augustiniánský řád, který je exemptní (exempce = vynětí z pravomoci biskupa), již od 13. století se skládá z jednotlivých provincií, v jejichž čele stojí provinciál. Každá provincie se dělí na kláštery a v každém klášteře je představený převor. V řádě existuje ještě jiné spojení domů, totiž viceprovincie a vikariáty, které spravuje viceprovinciál nebo oblastní vikář. Více provincií tvoří dohromady asistenci. Kromě toho jsou také domy, které jsou podřízeny přímo generálnímu převorovi. Říká se jim generální konventy a zřizuje je a ruší generální kapitula. K tomu přistupuje opatství v Brně, jež tvoří integrální část OSA. Řídí se Konstitucemi řádu a vlastními Statuty. Brněnské opatství řídí vyšší představený s titulem opat, za asistence jeho rady. Opat má stejnou autoritu ve vztahu k opatství, jako Konstituce řádu umožňují provinciálům vzhledem k jejich provinciím. Představeným a hlavou celého řádu je generální převor sídlící v Římě. Činí jednotlivá rozhodnutí buď spolu s generální radou nebo bez ní, podle toho oč jde. Toho poslouchají všichni spolubratři a sestry rozjímavého života, podřízení řádu. Pospolitost řádového života se projevuje v kapitulách: v kapitule generální, která představuje nejvyšší vnitřní řízení řádu, v kapitule provinciální, viceprovinciální a konventní. Úkolem kapitul není jen vydávat nařízení nebo rozdělovat úřady, nýbrž mají mít také vliv na duchovní život bratří a jejich apoštolskou činnost. Kde to stanovy nerozlišují, rozumí se pod kapitulou generální, provinciální nebo víceprovinciální jak řádná kapitula tak mezikapitula (kapitula v meziobdobí). Účelem řádu není určitá zvláštní činnost a není jím ani věnovat se přímému apoštolátu jako takovému. Apoštolát vyplývá spíš jako důsledek ze snahy přenášet na ostatní a sdílet s nimi to, co členové řádu získali ze svého spojení s Bohem a s bratřími v komunitě a to podle nadání, ale vždy s potřebami církve. Právě toto žádali a to jim také bylo uděleno Svatým Stolcem pokud jde o apoštolát, totiž, aby ti, kdo k tomu mají schopnosti, se mohli věnovat činnosti pro dobro lidstva. Tento aktivní apoštolát tvoří část života řádu, nikoli však jeho podstatu. Ti, kdo se zasvětili této cestě, stejně jako ti, kteří v souhlase se svými představenými se raději věnují jinému druhu služby, jsou stejnou měrou Augustiniáni. 

Sv. Augustin uvádí na začátku své řehole, co je vlastním účelem řádu: “Hlavním důvodem toho, že jste se sešli je, abyste žili v souladu a měli jedno srdce a jednu mysl v Bohu” /Řehole, I,3/. Podstatný cíl OSA lze tedy shrnout takto: hledat Boha v hlubokém bratrském životě, uskutečňovaném v co největší jednotě či pospolitosti soužití a to snažením upřeným k Bohu, k věcem, jež vedou k Bohu a v modlitbě, a tak vést k Bohu ostatní různými podobami apoštolského života. Pokora s osobní chudobou jsou základem a nezbytnou podmínkou pro tento druh života. Všechno musí patřit každému, společenství majetku je znamením a posvěcením jednoty srdcí. Nelze ještě nevzpomenout zvláštní důležitost studia v jeho přímé náležitosti na apoštolát řádu, který je zařazen na základě své tradice mezi žebravé řády. Neboť církev zřídila řády zaslíbené chudobě, t.j. žebravé, předně proto, aby tím, že jsou oddáni studiu posvátných věd, sami mohli ostatní ozářit pravdou učení.

Kromě výše uvedeného poslání celého řádu, Brněnské opatství, na základě vlastní tradice se má zasazovat o rozvoj kultury a vědy na principech víry, aby i tímto přispělo k ochraně i plnému rozvinutí lidského života.