Jak viděl sv. Augustin duchovní pastýře

Z kázání svatého Augustina, biskupa

Jsme křesťané, a navíc představení

Veškerá naše naděje je v Kristu a on je také celá naše pravá a spasitelná sláva. To, moji milovaní, jistě neslyšíte poprvé, vždyť patříte ke stádu toho, který střeží a pase Izrael. Protože jsou však pastýři, kteří si tak sice rádi nechávají říkat, ale povinnosti pastýřů nechtějí plnit, zamyslíme se nad tím, co je takovým řečeno ústy proroka. Vy tomu naslouchejte s pozorností, my bychom to měli vyslechnout s bázní.

Hospodin mě oslovil: Synu člověka, prorokuj proti pastýřům Izraele, prorokuj a řekni jim. Tato slova jsme slyšeli při čtení (z knihy proroka Ezechiela) a nyní bych si, moji milovaní, chtěl s vámi o nich trochu pohovořit. Sám Pán nechť mi pomůže, abych říkal pravdu, to jest abych nemluvil sám ze sebe. Budu-li totiž mluvit sám ze sebe, budu pastýřem, který pase sám sebe, a ne ovce. Pochází-li však to, co říkám, od něho, pak vás pase on sám, ať už skrze kohokoli. Tak praví Pán, Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pásli sami sebe! Či neměli pastýři pást ovce? To znamená, že pastýři nemají pást sami sebe, nýbrž ovce. To je první, co se těmto pastýřům klade za vinu: že pasou sami sebe, ne ovce. Kdo jsou ti, kteří pasou sami sebe? Ti, o kterých apoštol říká: Všichni myslí jen na svoje zájmy, ne na zájmy Ježíše Krista.

Do tohoto úřadu, na kterém spočívá těžká odpovědnost, nás Pán ustanovil na základě své vlastní pravomoci, ne pro naše zásluhy. A musíme jasně rozlišovat dvě věci: jednak že jsme křesťané, jednak že jsme představení. Křesťany jsme totiž pro sebe, představenými pro vás. V tom, že jsme křesťané, bychom měli vidět vlastní prospěch, v tom, že jsme představení, výlučně prospěch váš.

Je také mnoho lidí, kteří jsou křesťané, ale nejsou představení, a ti asi docházejí k Bohu snáze, protože čím menší břemeno nesou, tím lehčeji se jim jde. My však krom toho, že jsme křesťané, a jako takoví budeme Bohu skládat účty ze svého života, jsme také představení, a jako takoví budeme Bohu skládat účty ze svého správcovství.

   

 

Aktuality

Opatství

G. J. Mendel

Farnost

Archiv
Fotogalerie
Odkazy
Kontakt

Zpět na úvod

Pavlův příklad

Když byl Pavel vězněn pro vyznání pravdy a svým časem se octl ve veliké nouzi, poslali mu bratři podporu, aby ulehčili jeho chudobě a bídě. V odpovědi jim pak děkoval a řekl: Udělali jste dobře, že jste mi pomohli v mém tíživém postavení. Já jsem se naučil být spokojen s tím, co mám. Dovedu žít v hojnosti, ale umím také snášet bídu. Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. Ale udělali jste dobře, když jste mi poslali, co potřebuji.

Přijal tedy jejich dobrodiní v tom, co mu scházelo; aby však ukázal, že nepatří mezi ty, kdo pasou sami sebe, a ne ovce, neraduje se ani tolik z toho, že mu ulehčili v jeho bídě, jako ho spíš těší jejich účinlivost. Za čím tedy vlastně šel? Ne že bych vyhledával dary, říká, ale hledám hodně kladných položek. Jako by říkal: Nechci z toho sám mít prospěch, chci jen, abyste vy nezůstali s prázdnýma rukama.

Ovšem ti, kdo nemohou dělat to, co Pavel, totiž živit se vlastní prací, ať dostávají od ovcí mléko, aby měli, co potřebují. Ale ať při tom nezapomínají, že ovce jsou slabé. Také ať v tom nehledají pro sebe výhody, aby to nevypadalo, jako že zvěstují evangelium jen proto, aby se nějak uživili. Mají připravovat cestu, aby světlo slova pravdy mohlo přijít k lidem. Neboť jsou jako svítilny, jak je psáno: Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří. A jinde: Nikdo, když rozsvítí svítilnu, nestaví ji pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.

Když ti svítí v domě lucerna, cožpak nedoléváš olej, aby nezhasla? Kdyby ale svítilna ani po nalití oleje nesvítila, rozhodně by neměla stát na svícnu, ale měla by se hned vyhodit. Takže přijmout to, co je zapotřebí k životu, je nezbytné, a je věcí lásky to poskytnout. Ale ne že by bylo evangelium na prodej a že by cenou za ně bylo to, co dostávají na živobytí ti, kdo je zvěstují. Pokud je někdo takto prodává, prodává velikou věc za něco bezcenného. Měl by dostávat od lidí nutné živobytí, ale odměnu za správcovství jedině od Pána. Vždyť lidé nemohou odplatit těm, kdo jim slouží z lásky k evangeliu. Však oni také odměnu nečekají, jedině od toho, od něhož má přijít pro všechny spása.

Co se tedy vyčítá těm pastýřům a co se jim klade za vinu? Ze se živili mlékem a šatili vlnou, ale na ovce nedbali. Že totiž mysleli jen na sebe, a ne na to, co patří Ježíši Kristu.

Ať nikdo nemyslí jen na svoje zájmy, ale na zájmy Ježíše Krista

Řekli jsme si, co to znamená živit se mlékem, ptejme se tedy dále, co znamená šatit se vlnou. Kdo poskytuje mléko, ten poskytuje živobytí, kdo poskytuje vlnu, ten poskytne úctu. A  to jsou dvě věci, které od lidu žádají ti kdo pasou sami sebe, a ne ovce: výhoda zajištěného živobytí a prokazování cti a chvály.

Oděv je případným obrazem cti, neboť přikrývá nahotu. Každý člověk je totiž slabý. A co to znamená? Že váš představený není nic jiného než vy. Má tělo a je smrtelný, jí, spí a zase vstává; narodil se a musí zemřít. Uvážíš-li tedy, co je tvůj představený sám o sobě, zjistíš, že je to jen člověk. Prokazuješ-li mu přesto větší úctu, jako bys zakrýval, co je slabé.

Hleďte, jaké roucho přijal od dobrého Božího lidu apoštol Pavel, když mohl říci: Přijali jste mě jako Božího posla. Mohu o vás dosvědčit, že byste si vlastní oči vyloupali a mně je dali. Ale což snad proto, že mu prokazovali takovou úctu, zavíral oči nad těmi, kdo bloudili, aby snad nebyl odmítnut nebo aby ho nechválili méně, kdyby je káral? Vždyť kdyby to udělal, patřil by k těm, kdo pasou sami sebe, ne ovce. Asi by si totiž sám u sebe řekl: »Co je mi do toho? Ať si každý dělá, co chce. Mám zajištěné živobytí, mám zajištěnou úctu: mám dost jak mléka, tak i vlny. Ať si každý poradí, jak umí.« Tedy je ti docela jedno, když si každý dělá, co chce? Potom tě nebudu dělat představeným, ale budeš prostým jednotlivcem z mého lidu: Trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny ostatní údy.

A tak apoštol připomíná, jak se k němu chovali, aby se snad nezdálo, že zapomněl na jejich úctu: dosvědčuje, že ho přijali jako Božího posla a že ho chovali jako zřítelnici svého oka. A přece přichází k ovci, která je nemocná a trpí vředem, a ránu jí rozřízne, ne že by přivíral nad chorobou oko. Stal jsem se vaším nepřítelem, ptá se, proto, že vám říkám pravdu? Přijímal tedy z mléka ovcí, jak jsme před chvilkou připomněli, a šatil se jejich vlnou, ale ovce nezanedbával. Neboť nemyslel jen na své zájmy, ale na zájmy Ježíše Krista.

Buď pro věřící vzorem

Když Pán řekl, co tito pastýři s oblibou dělávají, říká také, na co nedbají. Mezi ovcemi se síří nákazy. Zdravé a dobře živené jsou vzácností - takové, které se vydatně živí pravdou a dobře se pasou na pastvinách milosti Boží. Jenže špatní pastýři ani takové ovce neušetří. Jako by nestačilo, že se nestarají o neduživé a slabé, ani o bloudící a ztracené. Nakolik to záleží na nich, hubí i ty silné a tučné. Ony však přesto žijí, z Božího milosrdenství žijí. Co se však týče špatných pastýřů samých, ti ty ovce zabíjejí. Ptáš se, jak zabíjejí? Tím, že sami špatně žijí a dávají špatný příklad. Anebo je snad nadarmo řečeno Božímu služebníku, který má významné místo mezi těmi, kdo patří k nejvyššímu pastýři: Ty sám buď ve všem vzorem správného chování.? Anebo jinde: Buď pro věřící vzorem.?

Neboť i statná ovce, vidí-li, že jejich představený žije zhusta špatně, a odvrátí-li v té chvíli oči od Božích nařízení a bude hledět na takového člověka, začne si v srdci říkat: „Jestliže takhle žije můj představený, proč pak bych i já nedělala, co dělá on?“ Tak ten pastýř hubí statnou ovci. A hubí-li takto statnou ovci, co potom dělá s těmi ostatními, když tu, kterou vůbec nemusel vypiplávat, ale už ji našel silnou a statnou, svým špatným životem přivedl do záhuby?

Říkám vám, moji milovaní, a znovu to opakuji: I když ovce žijí a pevně stojí v Pánově slovu, i když se drží toho, co od Pána slyšely: Dělejte, co říkají, ale podle jejich skutků nejednejte - přesto ten, kdo před lidem vede špatný život, zabíjí ze své strany každého, kdo ho pozoruje. Ať si nenamlouvá, že ten člověk přece nezemřel. Ano, žije, ale přesto je takový špatný pastýř vrahem. Podobně jako když se smyslný člověk dívá s hříšnou touhou na nějakou ženu: ačkoli ta žena zůstává čistá, on sám se dopouští cizoložství. Pán to přece říká pravdivě a jasně: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Nevkročil sice do její ložnice, ale v komůrce svého srdce už s ní spí.

Právě tak každý, kdo vede špatný život před očima těch, jimž je postaven do čela, zabíjí ze své strany i ty, kteří jsou zdatní. Kdo se řídí jeho příkladem, zahyne; kdo ne, uchová si život. Špatný pastýř však ze své strany zabíjí oba dva: Vykrmená zvířata zabíjíte, praví Pán, ale mé ovce nepasete.